V našich zeměpisných šířkách je tato série neuvěřitelná, i v celoevropském měřítku je dosti neobvyklá. Naši konkurenti v boji o titul si rvou vlasy, my, fanoušci, zažíváme každé dva týdny neskutečnou radost. Naše série začala v zápase 8. kola ve Štruncových sadech v zápase s Plzní. Hattrickem se blýskl bývalý plzeňák Pavel Fořt. Všechny své branky vstřelil v prvním poločase, hlavně díky jemu jsme si tenkrát odvezli plný bodový zisk.

Další zápas nás čekal na Kladně. Tam to byla bitva, kterou šťastně rozhodl svou hlavičkou Stanislav Vlček (tam mimochodem začala Vlčkova série). Vyhráli jsme 1:0, v paměti uvízne neodpískaná penalta po faulu Jarolíma.

Poté nás čekal velice důležitý zápas v Mladé Boleslavi. Zápas jsme zvládli velmi dobře, odvezli jsme si z města automobilů tři body. Góly vstřelil Fořt, Kalivoda a krásnou branku vsítil Vlček. Tento zápas zůstane v paměti ale především pro aféru s pokřikem "Smrk Spartě", které se bohužel zúčastnili Fořt, Vlček a Dosoudil. Aféra se z mého pohledu zbytečně medializovala, vzpomeňme na Bestu nebo Sivoka.

Následující výjezd se také povedl, tentokrát ve Zlíně, kde to tým doslova ubojoval. Trefili se Hrdlička a povedenou střelou Standa Vlček. Toto období jsme bohužel prokládali remízami doma, takže nám unikala absolutní špička ligy, které jsme se přeci jen dočkali. Tento úsek se nedá označit jako šťastný ...

Další venkovní zápas, tentokrát v Teplicích, byl hodně složitý. Chybělo několik hráčů základní sestavy, já osobně jsem našemu týmu nedával moc šancí. Mladí ale zápas zvládli skvěle a především díky výkonu v prvním poločase vybojovali tři body. Branku dal Dočkal, Švec se blýskl gólem ze střední vzdálenosti a gólovou hlavičkou, Pavel Fořt dal poslední branku ve Slavii, vystřelil zpoza vápna.

V prvním jarním kole jsme zajížděli do Liberce. Měli jsme na liberecké náskok jednoho bodu, čekal se vyrovnaný zápas. Na velmi špatném terénu se spíše bojovalo než hrál fotbal, náš tým si nicméně odvezl vítězství. Branku vsítil ve 47. minutě hlavou Dušan Švento. Poté jsme se bránili tlaku Liberce a naštěstí jsme zápas dovedli do vítězného konce.

Rád bych se zastavil i u našich domácích zápasů. V poslední době jsme se snad naučili vítězit i doma. Většinou to je nervák do poslední minuty, ale na konci zápasu každý slávista na stadionu zažívá nepopsatelný pocit. Nádherný zápas byl s Baníkem Ostrava. Kdo tam nebyl, o mnoho přišel. Našim hráčům se hraje před plnými tribunami (nebo alespoň jihem) prostě mnohem lépe, proto je přijďte podpořit už v neděli na zápas s Mostem. Čeká se znovu tříbodový zisk, zkusme k tomu každý přispět svým dílem.

Zatím poslední zápas sezony jsme odehráli v Olomouci. Jak po excelentním výkonu na hřišti, tak i po totální neschopnosti našich hráčů v pokutovém území Sigmy jsme nakonec slavili další vítězný zápas. Utkání nám usnadnila samotná Sigma svými chybami, především v obraně. Branky dali Janda a hlavou kapitán týmu Lukáš Jarolím.

Takže si to shrňme. Naše úspěchy zvenku jsou podle mě dány především velkou variabilitou rozestavení Slavie. Můžeme hrát prakticky v několika různých rozestaveních několika stylů. Nejvíce nám vyhovuje, když soupeř také útočí a pokouší se hrát fotbal. Také proto se nám moc nedaří na Strahově.

Ale vraťme se k venkovním zápasům. Hlavní zásluhu na výsledcích má nepochybně trenér Jarolím. Dokáže s mužstvem úspěšně pracovat a naučit ho jak správnému pojetí hry, tak i taktice, která většinou vychází. Některé zápasy byly doslova vybojované, např. Kladno nebo Liberec. V každém zápase jsme měli ale odlišné problémy. Na druhou stranu jsou tu zápasy, které se povedly jak výsledkově, tak i herně, vzpomeňme na Teplice nebo na zápas v Olomouci. Naše výsledky jsou dány velkou mírou variability naší hry, ale také vhodnými typy hráčů pro venkovní zápasy jako jsou Švento, Vlček, Janda nebo Krajčík.

Doufejme, že se týmu bude dařit i nadále, ale těžko to půjde bez podpory nás, fanoušků. Proto Vás vyzývám, abyste přišli povzbudit naše hochy už v neděli. Hraje se v 17:00. Dáme si sraz na jihu?