Důvod je velmi prozaický a sice reklama. Vzhledem k tomu, že mu záleží na rozvoji firmy, má zájem na její prezentaci, a tuto prezentaci pro značný počet lidí mu zajistí panel na Spartě, kam chodí daleko více lidí než na Slavii. říká mi: „Já sám za sebe na ‚Slávku‘ chodit nepřestanu, ale vždy? jsem se tam v neděli pomalu bál“. Zamyslel jsem se nad jeho slovy. Má pravdu. Vždy? i náš protest, který proběhl disciplinovaně a velmi kultivovaně by vyzněl daleko lépe, kdyby se ho zúčastnilo 2000 účastníků místo cca dvou set. Asi to chce opravdu změnit taktiku, tj. nevyzývat k bojkotům. Bojkot zápasů může vést v konečné fázi k odstoupení vedení, ale také díky postupnému úpadku povede nepochybně k poklesu zájmu diváků, následně k poklesu zájmu sponzorů i médií a tím i k poklesu příjmů. A bez diváků není ani fotbal, právě atmosféra pomáhá i výkonům na hřišti. Taktika bojkotů mi připomíná známé: „Operace se zdařila, pacient zemřel…“ Co bych preferoval já? Asi spíše snahu něco pozitivně ovlivnit bez destrukčních aktivit. 1) Maximální účast na utkáních a případných protestních akcích. Třeba i něco jak navrhoval kolega Kopejtko, vtipné skandování, minuta ticha za neschopné vedení apod. 2) Přimět vedení k dialogu, tj. více besed, třeba i s členy představenstva akciové společnosti. A? obhájí své názory před širší veřejností. Pokud nebude odezva, lze jednotlivé výzvy zveřejňovat. 3) Snaha o ovlivnění dění ve Slavii aktivní účastí v organizacích s ní spojených (viz doporučení dle Jacko), tj. např. v odborech přátel Slavie. Další možností je i osobní intervence u představitelů vedení a akciové společnosti. Jména a kontaktní spojení lze získat na internetových stránkách Ministersva financí v registru ekonomických subjektů (ARES) http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares.html, vyhledávat dle názvu SK Slavia Praha-fotbal a.s. nebo dle IčO: 63999609 4) Účelové sponzorství. Pokud se podaří sehnat sponzorské příspěvky, jak osobní iniciativou (už na tom u svého známého pracuji), tak i za spolupráce klubů přátel Slavie (můžeme vyzvat členy k podpoře těchto snah), pak tyto finance účelově vázat na předem dané aktivity. Zřejmě by se to muselo dít formou příslibu sponzorství od daných subjektů při splnění jistých podmínek ze strany vedení Slávie. Vím, některým se to bude zdát nereálné (zvláš? bod 4), ale pro někoho to může být hračka. Otázkou ovšem je, zda má současné vedení vůbec na nějaké spolupráci zájem. Sázka na náhlé zmoudření současných osob ve vedení klubu ze strany ENICu se mi zdá velmi naivní a velmi mě zklamala, ale kdo ví? Asi jsem spíše velmi naivní já. Je fakt, že každý se na věc dívá ze svého zorného úhlu pohledu, já vidím spíše tu neschopnost zjednat si pořádek (viz. např. různé, spolu bojující názorové skupiny ve společnosti Slavia Fotbal a.s., vždy? z titulu funkce ředitele, nota bene bezmezně podporovaného majitelem, by prosadit jednotnou koncepci neměl být takový problém) a neschopnost sestavit tým, který by šlapal ve všech oblastech činnosti (tj. sportovní, ekonomické, personální). Jiní pana Ing . Lešku omlouvají (viz Gary). Zajímavý úhel pohledu nabízí i následující názor prezentovaný v diskusi na stránkách iDnes: „Od šesti let chodím na Slavii. Od dětství mám pocit, že slávistický fanoušek chce aby Slavia prohrávala. Pořád slyším : Jak to hrajete lazaři, přihraj pořádně ty rezatá palice, to bych dal i já, umite hov..., dej si nohy na koleje, jseš pomalej, nahraj, to je hrozný atd. Ted se přidalo Leška ven. Přitom jsme vyhráli 5:2, nastoupil za nás 16ti letej kluk a Pešice koučoval i když mu umřel syn. V Anglii by lidi stáli a tleskali, bohužel žijeme v česku s českejma človíčkama.“ Tak vidíte, nic není černobílé, ale jedno vím jistě, že hamletovskou otázku „Být či nebýt nadále slávistou“ a s tím související „Být či nebýt na stadionu i v dobách zlých“ mám zodpovězenu na 100%. SAMOZřEJMě ŽE BÝT!