Věrný fanoušek tedy s „mlhavou aurou“, tj. vedením oddílu nic neudělá, ale může alespoň spekulovat o budoucnosti. Já ovšem věřím, že se celá Slavia semkne a nánosem bahna prosvitne zář klubového odznaku. Dle mého musí mužstvo absolvovat tři stadia:


1) Vhodné doplnění (nákup hráčů).


2) Výběr hráčů (trvalá základní sestava).


3) Určení systému hry (rozestavení s ohledem na maximální využití každého hráče).


Tato stadia nemusí následovat v tomto pořadí. Pokud nastanou, budou se pravděpodobně vzájemně prolínat. Samozřejmě musím počítat s dnešní výchozí pozicí, kterou máme (tj. Leška, ENIC a ostatní) a braje maximální ohled na výše zmíněné osoby a sdružení se pouštím do rozboru potenciálních stádií:


1) Vhodné doplnění.


Myslím, že v naší lize je stále z čeho vybírat. Vedení se snaží o brněnského Poláka, za kterého díky vidině budoucího prodeje do zahraničí je ochotno zaplatit mnohamilionový balík (hovoří se o 25 až 30 milionech). Spekuluje se i o potřebné posílení obrany Velkoborským, jehož cenu však Blšany „šroubují“ nad milion, ovšem nikoliv Kč, ale Dm.


Mé mínění bere v úvahu i mnoho jiných alternativ: Aktuální, či potenciální klenoty si hýčkají i v Brně (Musil, Živný) a na Žižkově (Pikl, Stracený). Zvláště posledně jmenovaný by dokonale zacelil díru v ofenzivním myšlení ve středu pole, kterou se po Ulichově odchodu marně snaží spravit Kuchař s Dostálkem. V souvislosti s Olomoucí se hojně mluví o Aleši Urbánkovi, ovšem stačí málo, aby se jeho alkoholem nakažený talent ztratil. Proto bych si odtud přál spíš Kováče a Kobylíka, kteří už něco předvedli, a jejichž nynější horší forma může znamenat pokles jejich ceny na fotbalovém trhu. V Ulichových stopách by mohli vykročit stále se lepšící hradečtí talenti Piták a Skácel. Právě tito mladí ofenzivní záložníci či útočníci jsou už teď nejlepší ve svém mužstvu, ale řadí se i mezi největší hvězdy naší ligové soutěže. Kvalitu by přinesl i Karol Kisel z Bohemians, jenž má díky výborné přípravě trenéra Petržely formu jako zvon.


2) Výběr hráčů.


V základní sestavě hrají pravidelně hráči, u kterých je jasně patrný pokles formy. Především Dostálek už není hvězda ligy, motor zálohy a obávaný snajpr, jak si to všichni pamatujeme z jeho působení v Brně. Mírně řečeno „nevičnívá“ už druhým rokem, na staré zlaté brněnské časy si trochu zavzpomínal na jaře, kdy pomohl výkonem a góly k vítězství nad Teplicemi (3:0) a Olomoucí (5:1), tedy s týmy, které si po podzimu dělaly nárok na druhé místo. Díky užšímu a nevyrovnanému kádru však hledá formu v základu. Také Kuchařovi se nepodařilo nahradit Horvátha s Ulichem, dokonce zaznamenává výkonnostní propad. Při nucené absenci Pavla Kuky hraje pravidelně Luděk Zelenka, který už také zažil lepší časy. Letní posila Gedeon sice bojuje, ale to je asi všechno co umí. A na konec mi zbyl Darko Šuškavčevič. Na něj jsem byl dlouho shovívavý, z doby Ašanina jsem měl slabost pro balkánské obránce, ale časem jsem si přiznal, že Darko se svou technikou, kdy nepřihraje na pět metrů, na základní sestavu nemá.


Naopak mě příjemně překvapil Sedláček. Lumírova levačka je vynikající a doufám, že časem dokáže Pavla Horvátha nahradit. Konečně se probouzí i Adam Petrouš, z něhož se pomalu stává nejlepší obránce klubu. Nemohu nevzpomenout ani brankáře Václavíka, jenž je při zranění Kukiho oporou číslo jedna.


Nejožehavější případ je však Honza Suchopárek. Snad ho natolik poznamenalo jeho zranění, protože já si myslím, že ještě není tak starý a nějakou sezónu před sebou ještě má. Pevně věřím v jeho zlepšení jednoduše proto, že to je Suchopárek, tj. jeden z nejlepších obránců české republiky devadesátých let.


Závěr: trenér Pešice by se neměl bát nechat sedět hráče, kteří doteď měli základní sestavu jistou, ale kteří nehrají, na co mají. Nahradit by je mohli třeba pořád ještě nadějní Kozák, Lička nebo Svoboda.


3) Určení systému hry.


Po návratu Gorana Sankoviče hraje Slavia se čtyřmi obránci s Lubošem Kozlem, pokud není fit tak s Martinem Müllerem, vzadu. Tento systém je ale příliš defenzivní vzhledem k tomu, že většina soupeřů proti našemu klubu ze začátku brání. Mělo by se spíše přejít na 3-5-2, možné by bylo i 4-4-2 s obránci v jedné řadě, kdy se krajní zapojují do ofenzívy. To u nás zkoušel už Hřebík, nemohl však ve své práci pokračovat, protože byl odvolán. Kdyby se zabránilo odchodu Labanta, který by hrál nalevo, a napravo se postavil Lukáš Došek, nebylo by o úspěšnosti systému sporu.

Tak tedy tato cesta by dle mého mohla vést z krize. Svůj názor nikomu nevnucuji, ale myslím, že nic lepšího (kromě odvolání pana Lešky, samozřejmě) se momentálně udělat nemůže. Tak tedy:

A? nám žije ta naše Slávie !!!