Klub jména Slavie v minulosti spíše výsledkové "klády" naděloval než přijímal. časy se mění. Pamatujete na výhru 9:1 v Uherském Hradišti na podzim 1995, či na 7:1 Hradci Králové v létě 1997? Ještě před dvěma lety slávisté dokázali rozdrtit české Budějovice 6:0 a měsíc na to Baník Ostrava 7:0. Ano, to jsou vítězství nezapomenutelná. Zběžná exkurze za časy, kdy se duše naše tetelily blahem (více jsem se o tomto rozepsal zde na SN v listopadu 2004 - zde).

Zmiňuji-li nezapomenutelnost, pak samozřejmě existuje i odvrácená strana historických zápisů. Když chybí cosi do velikosti a hlavně vyrovnanosti mužstva. Prostě - občas se urodí debakl. I na náš úkor. To se pak při vzpomínce mysl jaksi durdí a u srdce se tíží...

A pokud tu padlo jméno Baníku Ostrava, pak právě na něm si můžeme pěkně ukázat, jak "jednou jsi dole a jednou nahoře"...

Poslední zážitek je čerstvý. Vzpomínáte také třeba na srpen 1998? Trenér Hřebík učil sešívané dokonalému fotbalu. Hrálo se 2. ligové kolo, Slavia jela na Bazaly a utrpěla první z debaklů novodobé historie klubu. Baník nás smáznul 5:0. A nálada před předkolem Poháru UEFA s Interem Bratislava nebyla nejlepší... Slávisté se překvapivě vzchopili, a Inter zaplakal po prohře 4:0... Jenže v lize se stopa těžké prohry dlouho ozývala...

Pro další pětkový zápis zatěžující skóre sešívaných neuděláme v historii nijak velký skok. V dubnu 1999 totiž stejná Hřebíkova Slavia ve vítězném opojení po derby zamířila do Jablonce. Z náhle aktuálních mistrovských ambicí zbyly trosky. Jablonec nasázel v tu chvíli neuvěřitelných pět branek. Bylo to těžké KO. Ale Slavia navázala v Hradci vítězně. Doma s Plzní ale zaváhala a to byl jeden z rozhodujících momentů jarního stíhání druhých Teplic.

Nebo jaro 2000. Slávisté dlouho šli po titulu. Pak najednou začali ztrácet dech. A v souboji "bytí a nebytí" je čekalo utkání na Letné. To odpoledne snad nikdy nezapomenu. Dostálek někdy v 19. min rozvlnil sí? a já doufal v počátek senzační jízdy! Chyba lávky. Byla to cesta do pekel, nebo? bezprostředně poté srovnal Lokvenc a pak přišly ještě další dvě rány do poločasu. Pak už to bylo jen nesnesitelné memento fotbalové krutosti. 5:1 zněl konečný výsledek. A možná, že i vám zní až dodnes v uších ten posměch, ta bezmoc, ten smutek. Následovalo vítězné loučení s Edenem, lehkým soustem byly Budějovice. Takže opět vítězná odezva po debaklu.

Chtělo by se říci, že to byl na dlouhý čas poslední exces. Ne snad, že by se Slavia zlepšila, zdokonalila, stabilizovala. Spíš naopak. Ale pokud za to může osud, pak zřejmě prokázal svou méně nepřívětivou tvář. Stran debaklů.

Než se rozjel letopočet 2005. Slavia se připravovala v rámci Tipsport Cupu na jarní sezónu. A v utkání ve skupině měla potvrdit zájem o finále výhrou nad druholigovou Viktorií Žižkov. Nejen že se tak nestalo, ale tomu výsledku ze zpravodajství nikdo nemohl a nechtěl věřit. Tolik že je náš klub schopen prohrát? Neuvěřitelné. Netrvalo však dlouho a kombinované B mužstvo pro změnu v témže turnaji deklasoval s fotbalem loučící se klokany 5:0.

Ale zpět k našemu čerstvému zážitku. Zrodil se nečekaně. Tak jak to bývá. Nezbývá než doufat, že se hráči s tímto faktem srovnají. Dokáží jej překonat. A zápas pro ně bude opravdu jen zážitkem "dne blbec".

Fanoušek by samozřejmě nejradši slyšel upřímné pokání sešívaných hříšníku. Nejraději by je viděl klečet na hrachu a slibovat cosi ve jménu klubu. To nám ale lepší výkon příště stejně nezajistí. Alespoň ne u Slavie tohoto času. Myslím si já.

Proto přeji rychlé zapomenutí a pozitivní mysl před dalším utkáním. Nechci a nehodlám tento krach omlouvat. Nicméně a prostě - pokud hráči výkonem proti Teplicím selhání odčiní, možná ten impulz debaklu bude více pozitivní než nás v tuto chvíli napadá.

Samozřejmě, že dopad ale může být i opačný. říkám pro úplnost. Je to věc trenéra, myšlení hráčů a klubové atmosféry.

Přehled - fotbalová selhání Slavie Praha
Léto 1998: Baník Ostrava - 5:0, liga
Jaro 1999: Jablonec - 5:2, liga
Jaro 2000: Sparta Praha - 5:1, liga
Leden 2005: Viktoria Žižkov - 6:2, příprava
Duben 2005: Baník Ostrava - 5:1, Pohár čMFS