,,Jen počkejte! V derby se ukáže, kdo je tady nejlepší!“ vyhrožoval jsem spolužákům, když můj tým opět ztratil body někde na českém venkově.

Po derby jsem se modlil, aby mě ráno bolelo v krku a já nemusel jít do školy, abych se vyhnul posměškům. čelit jsem jim musel, ale vždy jsem zase naivně a tvrdohlavě varoval před špatnou budoucností našich rivalů.

Když už se zdálo, že se časy mění a může být zase dobře, tak to uteklo, jak na jaře voda. Fotbalem žila celá moje rodina, i přes častější zklamání než radosti.

Pak přišla nutná migrace a cesta na můj oblíbený fotbal se z domova protáhla minimálně na hodinu a půl. Slávistický Eden byl ten tam a to teď ani moc nemluvím o stadionu (Mimochodem si myslím, že to odpočítávání do slavnostního otevření stadionu na SN je trošku naivní a pro fanoušky přímo drásající. Jak rád bych se mýlil...).

Ač hvězda Slavie ztrácí na světle, zůstal jsem pořád věrný (a vždy věrný zůstanu) a kroutil hlavou nad rádoby fanoušky, kteří svoji účast omlouvaly v dalekém Strahově, špatných výkonech a strachu o svoji osobu při útoku radikálních fanoušků.

Teď už vím, že tyto lidi na fotbale neuvidím vůbec. Korupční aféra zvedne žaludek i naprosto nezasvěceným. Podle všech informací, lidé při fotbalovém utkání jen přihlíží dohodnuté komedii, kde však v roli největšího kašpárka jsou oni sami. A to si ještě za „své představení“ sami zaplatí na lístku či permanence! A to je přece pádný důvod, proč kvůli fotbalu ztrácet čas, peníze a nervy!