Před více než měsícem bylo uzavřeno přestupové okno v české lize, které v případě Slavie přineslo mnoho emocí, zejména negativních. V rámci druhé reprezentační pauzy je už čas, si s odstupem udělat krátký souhrn letního přestupového období. Kteří hráči přišli, kteří odešli. Ale také ti, kteří nepřišli. Jak se nové posily předvedly, co říká subjektivní dojem a co statistiky?

Ti, kteří nepřišli
Pro začátek bychom se mohli vrátit právě k tématu hráčů, kteří slovy klasika „měli přijít, ale nepřišli“. Velká témata byla zejména dvě, návrat bývalých hráčů a touha po kreativní „10“.

V Česku obecně nemají návraty hráčů ze zahraničí velkou úspěšnost. Řada hráčů se vrátí bez motivace, bez formy a s přesvědčením, že českou ligu dají s „prstem v nose“. Bez námahy. Velké zkušenosti s tím mají zejména na druhé břehu Vltavy. My to zkoušíme rovněž. V zimě přišel David Zima. Za velké peníze. A nebyl rozdílový. Proto pokusy o návraty Petera Olayinky, nebo Ondry Lingra vyvolávaly spíše obavy a leckdy i posměch. Přiznám se, že jsem byl „tým Olie“, protože byl můj oblíbenec a věřil jsem, že zrovna on s motivací problém mít nebude. Celá nedůstojná taškařice kolem (ne)přestupu tak byla velmi kyselým soustem. Stalo se a nyní to již můžeme hodit za hlavu.

Zajímavější však byla sága 23 letého špílmachra Muhammeda Chama, kterého jsme objevili v celku sestupujícího francouzského týmu. Přestože prakticky nikdo z fanoušků tohoto hráče neznal a neviděl jej pravidelně hrát, stala se (z mého pohledu) z něj okamžitě téměř modla, která nám měla přinést návrat na domácí trůn. Mě osobně spíš potěšily ambice získávat špičkové hráče z TOP5 ligy. Stejně jako u Olieho se však ukázalo, že přestup ze zahraničí se může leckdy zkomplikovat a potvrdili se informace, že majitelé Clermontu jsou tvrdí vyjednavači. Nepomohlo ani „stávkování“ hráče. Podle veřejných informací probíhalo šponování ceny až nedůstojným způsobem. Slavia kvůli tomu, že hráč by potřeboval čas na adaptaci, který už nezbyl, nakonec od přestupu ustoupila. Cham nakonec přestoupil do Turecka za částku o něco nižší, než jsme byli ochotni zaplatit my. Myslím, že francouzští majitelé přestup „prokaučovali“. V Turecku nyní Cham rozhodně nijak nezáří. Není člen základní sestavy a za pět zápasů má statistiku 0+0.

Dále jsme usilovali o útočníka; přijít měl Albion Rrahmani, který nakonec ale zakotvil na druhém břehu. Insideři tvrdí, že se měl proti přestupu postavit přímo trenér Trpišovský a nyní asi chápu proč. Kosovan sice ukázal, že má skvělé zakončení, ale jeho chování bez míče ukazuje, že pro nás by nebyl vhodný kandidát. Je však příliš brzy na větší hodnocení. Ve Spartě dal v 9 zápasech 2 branky a jednou asistoval.

Uvažovalo se i o Danielu Vašulínovi, který nakonec skončil v Plzni. V 15 zápasech zapsal 3 góly. Tento transfer mi dával smysl, protože je velký slávista a jeho emoce by mohly být prospěšné, vše se ale nakonec seběhlo jinak a volně můžeme přejít do kategorie přestupů.

Ti kteří přišli
Finálové rozhodnutí v případu útočníka totiž padlo na kontroverzního Tomáše Chorého. Útočník dvou tváří, fotbalový úkaz, ale také hráč, který se mnohdy projevil velmi zákeřně. Osobně jsem ho viděl naživo v zápase LM Viktorie proti AS Řím, kde předvedl skvělý výkon. Neuvěřitelné krytí míče, kde využívá svých 202 cm jsem čekal, ale jeho práce pro tým, přehled a zapojení do kombinace mi velmi překvapilo. Na druhé straně, jak jsem zmiňoval kontroverzní pověst. Jako hráče jsem jej do Slavie chtěl, z druhého pohledu však ne. Jsem někomu schopen odpustit, že je ze sparťanské rodiny, jen málokdo je schopen se vzepřít rodinné tradici. Výrazně více mě rozhodilo video, kde je ve skupince hráčů skandujících J.de Slavie. Nejvíc mě však štvaly jeho zákroky zejména hlavou. Nebyl jsem proto jeho příchodu nakloněn. To, co jsme potřebovali nejméně byla válka mezi vedením a ultras, kteří se logicky proti příchodu Chorého postavili nejvíc.

Nyní i jeho odpůrci uznávají jeho sportovní kvalitu: v zásadě udělal domácí zápas proti Unionu. V červenobílém dresu má za 15 zápasů bilanci 6+2 a jeho přínos pro tým si dovolí zpochybnit jen málokdo. Zároveň je vidět, jak moc se snaží Chorý zapracovat na své pověsti. Sešívaný dres prostě kultivuje.

Do středu zálohy jsme nakonec přivedli dva hráče Giannis-Fivos Botos i Alexader Bužek jsou spíše naděje do budoucna. U Řeka si nejsem jistý, jestli v jeho věku lze ještě říkat něco o naději do budoucna, ale trenér Hyský ve Vlašimi ukázal, že dokáže hráče posouvat. V Karviné nastupuje pravidelně a zaznamenal 2 asistence.

Odchovanec Zlína a rovněž hráč ze sparťanské rodiny zažil vskutku turbulentní vstup. V přípravě přesvědčil trenéra, aby zůstal v A-týmu. Jediný zápas a jeho vlastní gól však další naděje srazili. V b-týmu zatím hraje a uvidíme, jestli na podzim ještě dostane šanci.

Velkého návratu jsme se nakonec dočkali a v týmu je Ondra Lingr, který hostoval, přestoupil a zase se vrátil z Nizozemí. U něho věřím, že s motivací nebude problém, což ukazuje už nyní, naopak bude chtít ukázat, že jej Feynoord odstřelil neoprávněně. Zkušenost ze zahraničí ho jistě posunula lidsky, jazykově. Přestože není vytříbený technik, čuch na góly má obrovský a do našeho systému sedí velmi. Potřebuje získat zápasovou praxi a bude opět dobrý.

Na poslední chvíli dorazil i Simion Michez a podle prvních minut by mohl být zajímavou posilou. Jemu naopak technika rozhodně nechybí, předvádí i skvělou rychlost, další atributy potřebné pro náš styl do něho trenérský tým jistě dostane, takže věřím, že i poměrně vysoká částka odpovídá jeho potenciálu.

Ti kteří se vrací
Mezi posily však musíme počítat také „teplickou“ dvojici a Filipa Prebsla, který se vrací po dvou letech strávených v Liberci, jako hotový hráč schopný pravidelné hrát za Slavii. Podle prvních odehraných zápasů lze konstatovat, že jde o komplexního playera, který samozřejmě vyniká hlavně v defenzivní činnosti, ale skvěle si vede i směrem dopředu. Bilance 1+1 ve 12 zápasech je solidní. Má výbornou úspěšnost přihrávek a jeho univerzálnost jistě imponuje trenérovi Trpišovskému. Navrátilci s Teplic Daniel Fila a Štěpán Chaloupek jsou bohužel negativně ovlivněni zraněními. Své kvality však shodně prokázali v loňském ročníku a v náročném podzimním programu bude pokračovat jejich zapracování do týmu, které snad bude úspěšné.

Ti kteří neodešli
Samostatnou kapitolu začíná Antonín Kinský, který se řadí do ranku hráčů, kteří měli odejít, ale neodešli. Celá epizoda s tímto talentovaným brankářem se vlastně píše již od loňského léta, kdy po vydařeném angažmá ve Vyškově mířil do Pardubic. V týmu tehdy byla brankářská dvojice Mandous – Kolář, se kterými se podzim celkem povedl. Během podzimu však bylo však jasnější, že Kolář se návratu do formy před zraněním už nevrátí a bude potřeba doplnit tento post. Řada těch, kteří nyní kritizují příchod Jindřicha Staňka, s odkazem na to, že pokud by se nezranil, tak bychom s největší pravděpodobností o Kinského přišli, zřejmě zapomněli, že Kinský vstoupil do angažmá v Pardubicích červenou kartou a na podzim tak v první lize neodchytal skoro nic. Nikdo příčetný by mu v té době roli jedničky nesvěřil a dělat dvojku za Mandousem by ho nikam neposunulo. S finanční nezávislostí s novým majitel přišla možnost vykoupit nejlepšího českého brankáře a každý musí uznat, že Staněk rozhodně nezklamal. Kinský se vrátil v létě připraven na 1. ligu a jak to bylo s dalším vývojem ví jen zasvěcení, zbytek jsou spekulace. Štěstí však přeje připraveným.

Další odcházející pak byl Conrad Wallem, další neuvěřitelná sága o tom, co všechno se může stát v profesionálním fotbale je jistě cenou zkušeností. Jen shrnu, co jsme se dočetli, druholigový zájem anglického Prestonu spíše působil, jako snaha si dojít pro hráče za hubičku do „barbarské východní Evropy“. Slavia logicky chtěla více než sama do hráče investovala. Úroveň Prestonu se ukázala, kdy po prvním (sic!) kole vyhodila trenéra, který hráče chtěl a zájem tak opadl. Hráče to rozhodilo, nebyl na pohárové soupisce a přicházely další nízké nabídky. Slavia opět ukázala odvahu, vše smetla ze stolu a pokouší se o restart vztahů s hráčem. Za mě opět dobrá ukázka toho, že finanční stránka už by neměla brzdit sportovní úspěch.

V této sekci však musíme zmínit i několik dalších jmen hráčů, na které přišli zajímavé nabídky, které bychom zřejmě ještě rok zpátky neodmítli. Zejména snaha odlákat Oscara přinášela fanouškům doslova noční můry. Že oprávněně, dokazuje kapitán Libérie v každém zápase. Zájem byl i o Ighoa Ogbu a i o již zmiňovaného Davida Zimu. Možnost takové nabídky odmítat považuji osobně za svým způsobem posílení týmu, protože nahradit tyto 3 hráče v odpovídající kvalitě by nebylo reálné.

Ti, kteří odešli
Seznam odchozích hráčů je poměrně rozsáhlý a řad hráčů odešla pouze na hostování s nepředpokládaným návratem. Řada z nich nepřesvědčila je pro všechny lépe, že to zkusí jinde.
Největším prodejem byl paradoxně odchod Ondry Lingra. Další dva odchody zanechali divnou pachuť. Tanečky kolem Ewertona, byly opravdu zvláštní. Naštěstí jsme se nenechali od Baníku obrat. Brazilec ukázal, to co jsem si o něm myslel od začátku. Hráč je to skvělý, ale pro velký tým nemá hlavu (viz jeho penalty).

Dalším šíleným představením pak byl odchod dvojnásobného nejlepšího střelce ligy Václava Jurečky, který v mých očích rehabilitoval práci kvalitních hráčských agentů, protože, to co předvedl ten Jurečkův bylo čisté dada. Ve třiceti letech sázet na další odchod po skončení smlouvy, nebo snaha si vyjednat procenta z přestupu je fascinující „práce“ pro klienta. Nakonec přestup na poslední chvíli do Turecka vyjednal agent trenéra Trpišovského. Bohužel to tím neskončilo a Jurečkova kritika SKS značně znehodnotila jeho působení zde.

Závěrem bych rád připomněl, že Slavia kromě 5 příchodů realizovala celkem 17 odchodů různých hráčů (přestupy, hostování) z A-týmu. Budu rád za konstruktivní diskuzi.