Původně jsem si myslel, že nebudu moci o čem psát, protože popisovat pořád stejné věci nemá smysl, naštěstí i při této cestě nás potkaly situace, které vám rozhodně musím popsat. Na úvod řeknu, že jsme odletěli v 11:45 a v Bělehradě jsme přistáli ve 13:00, díky turbulencím se let protáhl o čtvrt hodiny. Po příletu nás čekalo příjemné počasí, bylo polojasno a teplota 22 stupňů. Ihned jsme se přesunuli do autobusů, já a pár dalších fandů jsme jeli společně s novináři. Z letiště jsme odjeli přesně ve 13:17. Před náš autobus ihned najelo policejní auto, které nás celou cestu doprovázelo. To by ještě nebylo nic neobvyklého, jenže jakým stylem se snažila policie odstraňovat auta ze silnice, to jsem ještě nezažil. Skoro to vypadalo, že jsme nějaká významná delegace. Při vjezdu na dálnici policejní auto ihned zablokovalo cestu a my jsme mohli v klidu jet. Poté policejní dodávka před námi akčními ataky na ostatní auta odstrašovala řidiče, kteří nechápali, která bije. Uvolňování prostoru bylo fakt dramatické, viz fotky. Za Bělehradem se dodávka stáhla za oba autobusy. Asi ve 14:15 jsme dorazili do jedné restaurace, kde byla naplánovaná přestávka. Ale byli jsme docela zaskočeni, nejenže okolí bylo pusté, ale i parkoviště. Nikde nikdo, kromě dané hospody. A budova vypadalo, jako by čekala na demolici. Měli zde pověšenou i vlajku, ale byla roztrhaná, což se normálně nevidí. Když jsem si šel odskočit, čekal mě další šok, měli zde turecké záchody, navíc to tam páchlo a bylo to tam špinavé, prostě hrozná úroveň. Mezitím si uvnitř hospody několik lidí dalo občerstvení, někteří si i něco zakousli. Slávističtí chuligáni dali o sobě vědět několika pokřiky o Slavii. Další nepříjemnost se týkala hlavně novinářů, tedy i mě. Původně jsme totiž nechtěli mít zastávku, ale zorganizovala to místní cestovní kancelář ZIM, možná nás zde zastavili, aby místní „pajzl“ měl nějaký profit. Kvůli zdržení jsme nakonec ani neměli čas se podívat po městě, což mrzí hlavně novináře čT, kteří tak neměli možnost udělat pro svoji reportáž nějaké zajímavé záběry z centra. Přibližně v 15:05 jsme opustili pustinu a náš autobus s novináři se vydal směr stadion, opět za doprovodu policajtů. Na místo jsme nakonec dorazili přesně v 15:40. Já, jakožto novinář, jsem dostal pressku a s údivem jsem se já a další lidé v našem autobuse nakonec dostali do VIPky k našim lidem, tedy mezi nejužší vedení. Musím říct, že jsem nakonec rád za tyto místa, protože naši fanoušci byli v rohu a to není nejideálnější. Jak je v těchto prostorách zvykem, dostali jsme výběr z několika druhů pití, ale i něco k zakousnutí, fakt příjemné:-). Během zápasu se nepředvedli naši fanoušci, tedy spíše chuligáni, v našem sektoru se totiž porvali! Já to sice neviděl, ale z několika zdrojů mám toto vysvětlení. Jeden fanoušek byl napaden kvůli tomu, že nechtěl fandit. To je docela síla, chuligáni se zase předvedli v tom nejhorším světle. Cesta domů probíhala obdobně, doprovod policajtů, uvolňování cesty. Letadlo odlétlo nakonec krátce po desáté hodině a přistálo ve 23:10. Během letu nastala další podivnost, jeden z chuligánů šel mezi hráče a začal jim tam něco říkat, nejspíš nespokojenost s výkony. Jenže už byl dost připitý, takže hráči nějak neměli náladu ho poslouchat, dokonce pan Vrba se ho pokoušel přemluvit, aby se vrátil. Nakonec vstal Pavel Kuka a šel s ním dozadu k dalším chuligánům, kde během celého letu s nimi debatoval, chudák se ani nemohl pořádně najíst. Zde bych trochu pokáral letušky, protože vůbec neměli dovolit, aby se fanoušek takto vměšoval mezi hráče, určitě jim to bylo dosti nepříjemné. Mají právo na chvíli oddychu, takovéto věci se mají řešit na individuální schůzce nebo třeba na besedě apod. Naštěstí vše dopadlo dobře, Pavel si to s nimi vyříkal, v závěru letu i sám pan ing. Leška. Výlet to byl příjemný a opět se potvrdilo, jak je skvělé letět na otočku. Jsem rád, že jsem nezanevřel nad hráči a využil jsem výhodné nabídky letu a poznal tak další část civilizace.