Holky přicestovaly ve středu 20. srpna ve večerních hodinách. Cesta nakonec proběhla bez problémů, ty se však objevily až na hotelu. Podle regulí by na hotelu měly bydlet ve dvojlůžkových pokojích se sociálním zařízením, to však tady neplatilo. Holky byly po třech a koupelna byla třeba pro tři pokoje. I ostatním se to nelíbilo, proto protestovaly a přestěhovat se mohly Irky. „Přestěhovaly se, protože na ně vyšel los, byla totiž jen jedna možnost náhradního ubytování,“ svěřila se rozpačitá kapitánka Martina Marková. „Pak se to tam ale trochu uvolnilo a my se tak mohly roztáhnout. Rozhodně jsme čekaly více,“ dodala. „Byly jsme z toho trochu zklamaní, ale možná nás to více povzbudilo do lepších výkonů,“ nezapomněla s úsměvem dodat kapitánka.

Když už konečně přečkaly tyto komplikace, tak ke spokojenosti měly stále daleko. Strava byla totiž jednotvárná. „Šestkrát týdně jsme měly lososa a pořád na stejný způsob,“ řekla již v dobré pohodě Marková. Nepříjemné věci však překonaly a předváděly výborné výkony. „Doufám, že nám tento turnaj dodá sebevědomí do ligy a budeme na tom stavět,“ prozradila přání sympatická kapitánka. Na ženskou Ligu mistrů se budou chtít vydat i příští rok. „Rozhodně,“ řekla jasně Marková, čímž prozradila jasné cíle pro tuto sezonu, tedy opět vyhrát ligu. Slávistky na to rozhodně mají, máme totiž silnější mančaft!

Švédům můžeme rozhodně jednu věc závidět – mají tam velké množství hub. Ale ne ledajakých, jsou ohromné a na každém kroku. Průměr hlavy hřibů se pohybuje od 20 do 30 centimetrů! „Chodily jsme i houbařit, což znamená, že se vyšlo před hotel, sebraly jsme asi čtyři houby, košík byl hned plný a po chvilce jsme byly zase na hotelu,“ řekla Martina Marková. Když naše hráčky cestovaly na poslední zápas s Umeou a autobus zaparkoval u hřiště, Andrea Budošová ihned vyběhla a začala sbírat houby, které byly všude kolem. řidič autobusu se divil, jelikož oni je tam prakticky nesbírají!

Před turnajem se očekávalo, že náš poslední zápas bude jasnou záležitostí a že holky dostanou od Umey aspoň pět branek, to se však nestalo, hrála se vyrovnaná partie, což pro Švédy byl šok a nedokázali se s tím smířit. „Překvapilo mě, že po zápase nebyli schopni ani podat ruku,“ řekla překvapeně Martina Marková. Tým Umey hraje pořád stejným stylem, vše v rychlém tempu, bez žádných individuálních parádiček, míče se snaží posílat do běhu a přečíslovat soupeřovu obranu rychlou kombinací, málo fyzicky zdatný tým pak nestíhá, proto dostává plno branek. Ale když se jejich hra dokáže přečíst a hráčky mají dostatek sil, lze je přehrát!

Do zápasů zasáhlo přesně patnáct hráček, tři se na hřiště tedy vůbec nedostaly. Sledovat průběh utkání z lavičky určitě nebylo jednoduché. „Byly to velké nervy, asi ještě větší, než kdybych byla na hřišti,“ svěřila se Lucie Šmahelová, která patřila mezi trojici, co se nedostala na trávník. Naopak Gábina Chlumecká, posila ze Sparty, nastoupila do všech utkání od začátku, je tedy ráda, že se dostala do Slavie? „Rozhodně,“ řekl jednoznačně.

V každém utkání se také vyhlašovaly nejlepší hráčky týmu, v prvním proti Rumunkám byla oceněna Martina Marková, ve druhém proti Irkám to byla Lenka Šteffanová a v posledním proti Umea brankářka Petra Taušová.

Přehled hráček podle odehraných minut:
Petra Taušová, Martina Marková, Dagmar Hreňová, Lenka Šteffanová, Alena Petranová, Blanka Pěničková, Andrea Budošová – všechny 270 minut
Iva Mocová – 262 minut
Lenka Kaplanová – 237 minut
Gábina Chlumecká – 233 minut
Kateřina Hejlová – 199 minut
Evženie Zubková – 55 minut
Marcela Mázlová – 51 minut
Dana Jeřábková – 41 minut
Andrea Šimanovská – 2 minuty

Slavia se trefila šestkrát a nejlepší střelkyní se stala Gábina Chlumecká s dvěmi brankami, které dala hned v prvním zápase. Po jedné brance si připsaly Blanka Pěničková, Andrea Budošová, Iva Mocová a Marcela Mázlová.