"Starého pána", jak jsme Pana FP nazývali, pamatuji. Jako kluk jsem vyrůstal na Petřinách, kde FP měl vilku, než ji po rodinné tragédii prodal. Takže bych mohl přispět do debaty i dovětky, jaký to byl správný chlap. Třeba nás - žáčky Sokola Liboc /už neexistuje/ - po výstupu z tramvaje šel něco naučit a to tak, že sundal naleštěné botky , sundal kalhoty s ostrými puky /býval velký elegán/ a šel si s námi bosky a v trenkách začutat - fakt frajer a jen zaprosil: kluci, šetřete mi nohy, už jsem dědek. A šlo to! Díky Pane Pláničko!!

Erudovaní výboři AC Sparty Františka Pláničku neangažovali, neboť nesplňoval jimi nastavená kriteria. Za 13 let, od podzimu 1925 do jara 1938, kdy legendární "Planyka" z ligové branky Slávie téměř nevytáhl paty, vysoké nároky vedení Povidlových čertů bezezbytku naplnili pouze titáni Hochman, Kaliba, Mayerthal, Bělík, Hátle, Němec, Ledvina, Klenovec, Švec či Věchet...
Dále doplním, že začátky ve svetru s hvězdou na hrudi neměl Plánička vůbec jednoduché. Za Slávii poprvé nastoupil, ovšem bez platného povolení mateřského klubu SK Bubeneč, v rámci zájezdu sešívané rezervy na Moravu. Nejprve 6. 7. 1923 v utkání Sparta Prostějov - Slavia rez. 1:3 a o den později odchytal v Přerově remízu 1:1 s tamním SK.
V prvním mužstvu Slávie debutoval, opět načerno a pod jménem kolegy Jakubce, na mezinárodním turnaji ve Vídni. 8. 9. 1923 na Hohe Warte před 60.000. diváky vydatně přispěl k výhře 4:1 nad fotbalisty vídeňského Slovanu.
Do prvoligové sestavy Slávie se přes neméně zdatného konkurenta Sloupa trvale prosadil v sezoně1925/26.
Bohužel, vinou zranění z MS 1938 ve Francii Pláničkovi uniklo historické vítězství v Mitropa cupu, kde ho úspěsně zastoupil A. Bokšay.

Knížku Když chytal Plánička bylo to žluté vydání v nějaké edici,jsem přečetl jako mlaďas iks krát a právě ona nejvíce utužila můj vztah ke Slavii, ještě notně omšelou ji mám doma. Protože jsem to čítaval jako opravdu hodně mladý tak mně úplně nešlo na mysl proč tak skvělý klub získal poslední titul v roce 1948 nicméně záhy jsem prozřel.